Egon Bondy (20. 1. 1930), vl. jm. Zbyněk Fišer

Český filosof, prozaik, básník, překladatel a publicista.


 
Bondy se narodil v Praze. Na konci 40. let byl činný v Surrealistické skupině. V roce 1950 založil (s J. Vodseďálkem) edici Půlnoc, v níž také vydával své práce. Po maturitě (1957) studoval v letech 1957-1961 dálkově filosofii a psychologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kandidátem věd se stal v roce 1967. V letech 1957-1962 pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu, poté až do roku 1967 jako bibliograf ve Státní knihovně. V roce 1967 odešel do invalidního důchodu. V letech 1993-1996 přednášel na Filosofické fakultě Komenského univerzity a na jiných vysokých školách v Bratislavě.

Ačkoli pochází z rodiny generála československé armády, již od svého mládí se pohyboval na samé hranici legality, v extrémně vyhroceném vztahu ke společenskému normálu ("Nikdo o mně neví, že jsem marxist levý") - což ostatně platí i pro období po roce 1989. Na protest proti poúnorovému antisemitismu přijal židovský pseudonym a tehdy také definoval svou estetiku "totálního realismu". Z té doby (1950-1951) pochází například poéma Pražský život, již věnoval "In memoriam soudruha Záviše Kalandry, popraveného v červenci 1950".

Básnických sbírek, většinou reflexívního, deníkového nebo příležitostného charakteru, napsal kolem čtyřiceti. Tvoří ve svém celku jakýsi básnický deník čtyř desetiletí viděných vždy z pozic zásadového nonkonformismu. Jejich neučesanost a nekašírovanost inspirovala hudebníky undergroundové skupiny Plastic People of the Universe, kteří některé texty zhudebnili (na desce Egon Bondy's Happy Hearts Club Banned, 1978), za což byli státní mocí obviněni z pobuřování. Bondyho jméno proniklo na veřejnost také díky pracím jeho dávného přítele B. Hrabala (Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Legenda o Egonu Bondym a Vladimírkovi, Něžný barbar a jiné). Na přelomu 60. a 70. let pořádalo večery Bondyho poezie divadélko Orfeus Radima Vašinky.

Bondyho próza vznikala v převážné míře v 70. letech, když skončilo krátké publikační intermezzo konce 60. let, v němž absolvent dálkového studia filosofie a psychologie (1957-1961) publikoval tři filosofické práce - Otázka bytí a existence (1967), Útěcha z ontologie (1967), Buddha (1969). V prózách figuruje motiv utopické vize zbytků lidské civilizace po katastrofě (Invalidní sourozenci, samizdat 1974, Toronto 1981) nebo alegorie zasazené do různých historických období (Mníšek, 1975; Šaman, 1976; Nový věk, 1982). Od roku 1977 pracoval Bondy na dějinách filosofie, z nichž bylo do roku 1990 dokončeno 14 svazků. Na počátku 90. let, po smrti své ženy Julie, opustil Bondy svůj pražský byt na Malé Straně a přesídlil do Bratislavy, kde žije uprostřed komunity svých obdivovatelů. Pokračuje tam v tvorbě historických alegorií (Hatto, 1995; Severin, 1996) a v životě principiálního nonkonformisty. Pro řadu jeho příznivců bylo trpkým zklamáním, když našli v polistopadovém tisku jeho jméno na seznamech agentů StB.

Egon Bondy (Dílo)

Egon Bondy je již od počátku 50. let základní postavou českého literárního undergroundu. V šedesátých letech se aktivně podílel na činnosti Nové levice, inklinoval ke trockismu a maoismu. Až do roku 1990 vycházelo jeho rozsáhlé básnické a prozaické dílo pouze v samizdatu (nebo v exilu), pod svým občanským jménem otiskl jen koncem 60. let část filosoficky laděných prací. Ve filosofii usiluje o nesubstanční ontologii a reflektovaný ateismus.

J. Peňás


 
Churaň, Milan: Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, Libri, Praha 1998

Kolektiv předních historiků (M. Churaň, T. Pasák, L. Niklíček), doplněný o odborníky z dalších oborů (T. Volek - hudba, P. Vlček - výtvarné umění, J. Pömerl - divadlo ad.), připravil na české poměry neobvyklou, esejisticky psanou encyklopedii osobností ze všech oborů. Více než 1 200 hesel-medailónků doprovází dalších dva tisíce osob s malým encyklopedickým heslem v rejstříku. Druhé vydání tohoto úspěšného titulu tentokrát doprovází i na 300 portrétních fotografií, doplněné a rozšířené tabulky (prezidenti, předsedové vlád, složení vlád od roku 1918 do 1992, přehled arcibiskupů a biskupů aj.) a vyšlo ve dvou dílech.

Vázané, rok vydání 1998, 467 stran (ISBN 80-85983-44-3) a 482 stran (ISBN 80-85983-64-8)