Roger Garaudy (17. 7. 1913)

Francouzský sociální filosof a politik.


 
Garaudy se narodil roku 1913 v Marseille, navštěvoval Faculté des Lettres v Paříži, kde promoval v oboru filosofie u Gastona Bachelarda. V roce 1953 mu byl za práci La théorie matérialiste de la connaissance udělen doktorát v oboru filosofie na Sorbonně.

Své filosofické dílo, ačkoli ovlivněné též křesťanskými mysliteli jako S. Kierkegaardem a K. Barthem, založil Garaudy od počátku na socialistické perspektivě. Od roku 1933 byl Garaudy členem Komunistické strany Francie (zastupoval tuto stranu i v poválečném parlamentu), po jejím zákazu v září 1940 byl téměř tři roky vězněn. V roce 1954 byl promován ve Filosofickém ústavu Akademie věd Sovětského svazu doktorem filosofie, a to na základě práce, která vyšla ve Francii v roce 1955 pod titulem La liberté.

Svoji učitelskou dráhu v oboru filosofie zahájil v roce 1936 jako školní rada v Albi, pokračoval na Lycée Buffon v Paříži a dále působil na univerzitách v Clermont-Ferrand a Poitiers (od roku 1969 jako řádný profesor). Mimoto byl i ředitelem Cahiers du communisme a řídil Centre d'Études et de Recherches Marxistes, založený v roce 1960 komunistickou stranou.

Jestliže byl Garaudy až do 20. sjezdu KSSS v roce 1956 přesvědčeným propagandistou (stranického) marxismu, pak se od roku 1959, kdy vyšlo jeho dílo Perspektives de l'homme, které je kritickým zpracováním francouzské filosofie existencialismu a katolicismu, stále zřetelněji distancuje od oficiální stranické linie. Patrné je to také v jeho studii o Hegelovi Dieu est mort uveřejněné v roce 1962. Jeho rozhodné angažmá pro věc Pražského jara ve spise La liberté en sursis: Prague 1968 (1968) vedlo nakonec k jeho vyloučení z komunistické strany. V roce 1972 načrtl v práci L'alternative představu společnosti, která by měla najít cestu ze slepých uliček jak státního socialismu, tak i kapitalismu.

V díle Parole d'homme (1975) se přihlásil ke křesťanství a pokusil se ve svých dalších spisech, věnovaných ekologické diskusi, ukázat, že fetišizace materiálního růstu může být překonána pouze tehdy, pokud si člověk ve své víře v Boha uvědomí vlastní hranice. Garaudy stále naléhavěji poukazoval na omezenost západní civilizace. V roce 1981 konvertoval k islámu a pokouší se na tomto základě ve svém institutu, založeném v roce 1987 ve španělské Cordobě, vystavět pro "dialog kultur", most ke křesťanskému a židovskému dědictví.

Roger Garaudy (Dílo)

V práci L'alternative se Garaudy nechává vést přesvědčením, že je třeba vycházet nikoli z ideologických bariér, nýbrž ze společným problémů. Nositelem budoucnostijiž není jedna třída, nýbrž "nový historický blok" tvořený dělnictvem, technickou inteligencí a intelektuály. Garaudy označuje jako jedinou alternativu stávajících poměrů společenství přímé demokracie, tj. společenství organizované na principu společenské samosprávy. Přitom vychází z toho, že se vývojová cesta západoevropské civilizace, ke které přiřazuje i "technobyrokracii" reálného socialismu, ukazuje stále zřetelněji jako chybná. Podle této - v práci Appel aux vivants (1979) - ekologicky vyostřené teze požaduje Garaudy takovou organizaci společnosti, která každému umožní "vynalézat budoucnost".

R. Bambach (překlad P. Baran)


 
Nida-Rümelin, Julian: Slovník současných filosofů, Garamond, Praha 2001

Obsahuje 131 hesel pojednávajících o významných evropských a amerických filosofech a filosofkách a sahá od prvních desetiletí 20. století až do bezprostřední současnosti. Jednotlivé stati jsou dílem odborníků, obsahují vždy krátkou biografii, přehledný a celistvý výklad filosofického díla a jeho recepce, bibliografii a nejdůležitější spisy sekundární literatury.

Vázané, rok vydání 2002, 536 stran (ISBN 80-86379-29-1)