Hermeneutika (Úvod)

Filosofická metoda.


Hermeneutika pojímá poznání jako specificky otevřené a reflektované porozumění. Prvky novodobé filosofické hermeneutiky nacházíme u německého romantického filosofa a protestantského teologa F. D. E. Schleiermachera. Text je možno správně interpretovat jen skrze porozumění celku životních souvislostí, v nichž vznikal. V daleko širším záběru užíval hermeneutiku M. Heidegger, který ji považoval za centrální metodu fenomenologie, pomáhající interpretovat předreflexivní rozumění bytí. Na něho bezprostředně navázal hlavní představitel soudobé hermeneutiky, H.-G. Gadamer, zvláště spisem Wahrheit und Methode (1960). Základem lidské zkušenosti je dle Gadamera její otevřenost k tázání. Chceme-li porozumět druhému člověku a nakonec i vlastní dějinné tradici jako sedlině historické zkušenosti, musíme porozumět tomu, nač se sám chce tázat. Rozumět nějakému mínění znamená rozumět mu jako odpovědi na nějakou otázku. Pro konkrétní práci s textem to znamená snahu o aktivní spoluúčast na rozmluvě, kterou text poskytuje. Každý dílčí poznatek může být pochopen jen z celku souvislostí, jimž lze ovšem porozumět zase jen pochopením dílčích poznatků. Hermeneutika spoléhá na to, že smysl interpretovaného jevu je pak společným dílem jeho původce a jeho interpreta (Gadamer mluví o tzv. "splývání horizontů rozumění"). Překladatel musí rozumět textu lépe než jeho autor a překlad je nutně víc než původní text.

Hermeneutika (Představitelé)

V současnosti se metodologickými problémy hermeneutiky zabývá zejména P. Ricoeur při výzkumech symbolického vyjadřování (za pomoci psychoanalýzy a strukturalismu). O formalizaci hermeneutiky (tedy o vytvoření jakési hermeneutické logiky) se pokoušeli mj. H. Lipps a S. Toulmin, ve vztahu k filosofii jazyka v obecnější rovině se hermeneutikou zabývá K.-O. Apel (transcendentální hermeneutika). Jedním z nejvýznamnějších představitelů postgadamerovské hermeneutiky je J. Grondin.

I. Blecha


 
Horyna, Břetislav: Filosofický slovník, Nakladatelství Olomouc, Olomouc 1998

Podstatně přepracované a téměř o čtvrtinu hesel rozšířené druhé vydání vzniklo na základě příznivých ohlasů a zájmu veřejnosti o tento titul. Na díle se podílel kolektiv autorů filosofické fakulty UP v Olomouci (B. Horyna, J. Štěpán, I. Blecha, P. Šaradín) společně s řadou kolegů z jiných filosofických pracovišť, odborníci z dalších vědeckých oborů, recenzenti a přátelé ze zahraničí. Nová publikace usiluje o odstranění nedostatků v původním textu a jeho zpřesnění. Struktura slovníku respektuje výchozí členění na hesla předmětná a jmenná, upravuje koncepci slovníku tím, že ke jmenným heslům zpravidla připojuje širší bibliografické údaje. Vedle těchto změn zvyšuje hodnotu knihy uvedení výběrové překladové bibliografie a nové grafické řešení hesel.

Vázané, rok vydání 1998, 464 stran (ISBN 80-7182-064-4)