Karl Theodor Jaspers (23. 2. 1883 - 26. 2. 1969)

Německý filosof a psychiatr.


 
Jaspers se narodil v roce 1883 v Oldenburgu. K filosofii se dostal přes psychologii. Dizertaci napsal z oboru lékařství na téma Heimweh und Verbrechen. Jeho práce Allgemeine Psychopathologie z roku 1913 se stala prací průkopnickou. Ve své učitelské činosti se jako mimořádný profesor psychologie v Heidelbergu v letech 1916-1921 pohyboval již mimo hranice psychologie. V roce 1921 se Jaspers stal řádným profesorem a v roce 1922 vedoucím katedry filosofie v Heidelbergu.

Jaspers, který od mládí trpěl těžkou plicní a srdeční chorobou, po roce 1921 příliš nepublikoval, teprve v roce 1932 vyšly tři svazky jeho díla Philosophie, jež z něho v povědomí veřejnosti učinilo - vedle Heideggera - druhého velkého představitele filosofie existence. Osobní styk, významný pro oba filosofy, trval od roku 1920 do roku 1933. Po převzetí moci nacionálními socialisty pozbyl Jaspers úřadu i svého postavení. Zůstal se svou ženou, jež byla židovského původu, v Německu a byl v roce 1945 zachráněn před blížící se deportací jen vstupem Američanů do Heidelbergu.

Od roku 1948 učil Jaspers na univerzitě v Basileji, kde byla námětem jeho přednášek kromě původní ideje Jaspersovy existenciální filosofie široce koncipovaná filosofie rozumu, jež měla ve čtyřech dílech poskytnout souhrnný pojem logiky. Vyšel však pouze první díl pod titulem Von der Wahrheit (1947). Stejně široce koncipováno, ale fragmentárně provedeno, je jeho obsáhlé dílo k netradičnímu osvojení všech podstatných stanovisek dějin filosofie (přesahujících západní oblast).

V Jaspersově kritice Bultmanna, v jeho kontroverzi s Karlem Barthem a v dalších spisech, především v díle Der philosophische Glaube angesichts der Offenbarung (1962), se do jeho zorného pole dostal i vztah filosofie a náboženství s kritikou víry ve zjevení, ale zároveň s uznáním spřízněnosti filosofie s bytostným jádrem náboženství. Jaspers zemřel v roce 1969 v Basileji.

Karl Theodor Jaspers (Dílo)

Individuum je pro Jasperse místem, kde jedině vychází najevo absolutní nárok filosofie na vědění. Vědění, k němuž ve filosofii směřujeme, se nedá podle Jasperse objektivně fixovat, nýbrž zůstává vázáno na situaci a na okamžik dosažení, jejž je třeba z ní vydobýt a jenž je možný pouze pro nezastupitelné individuum. Opačně - i my se stáváme tím, čím v nejlepším případě můžeme být, teprve prostřednictvím filosofie, prostřednictvím způsobu nezaujatého tázání a bezmezně otevřené komunikace, jenž je historicky tradován, ale jenž má být neustále znovu osvojován.

W. Schweidler (překlad I. Šnebergová)


 
Nida-Rümelin, Julian: Slovník současných filosofů, Garamond, Praha 2001

Obsahuje 131 hesel pojednávajících o významných evropských a amerických filosofech a filosofkách a sahá od prvních desetiletí 20. století až do bezprostřední současnosti. Jednotlivé stati jsou dílem odborníků, obsahují vždy krátkou biografii, přehledný a celistvý výklad filosofického díla a jeho recepce, bibliografii a nejdůležitější spisy sekundární literatury.

Vázané, rok vydání 2002, 536 stran (ISBN 80-86379-29-1)