Ladislav Klíma (22. 8. 1878 - 19. 4. 1928)

Český filosof, prozaik, dramatik a básník.


 
Klíma se narodil jako syn advokátního úředníka v Domažlicích. Od mládí byl plně zaujat filosofií, která se stala Klímovou jedinou náplní i jediným smyslem celého jeho života. Ve své gymnaziální práci se hanlivě vyjádřil o panovnickém rodu Habsburků, a byl proto vyloučen ze studií v celé monarchii. Přestoupil tedy na gymnázium v Záhřebu, ale ani to nedokončil a nakonec se usadil v Praze. Jeho ideálem byl život "volného myslitele", žít bez občanského povolání, svobodný, eremitsky jen sám sobě. Řadu let žil z dědictví, později z drobných honorářů či darů přátel (patřil mezi ně i básník Březina), jen v době největší nouze přijímal dočasná zaměstnání jako například železničáře či nočního hlídače. Věnoval se jak psaní, tak sebezdokonalování.

Klímova filosofie a život byly výsměchem nejen akademické filosofii, ale i běžným normám české společnosti. Jeho dílo zachycující vnitřní existenciální pocity vznikalo pod vlivem horečnatě pracující fantazie (sám píše, že na 90 % svých textů zničil pro přílišnou obscénnost). Z jeho díla byla vydána pouze část, zbytek se zachoval jen ve zlomcích. Svou první knihu Svět jako vědomí a nic (1904) vydal anonymně (podruhé vyšla s předmluvou roku 1928). Prohlásil v ní existenci světa za závislou na individuálním Já. Svět se mu stává souhrnem na sebe působících duševních stavů. Vůle nutí Já k vytváření sebe sama podle svých vlastních představ. Svět je to, co z něho Já chce mít (ludibrionismus). Filosof E. Chalupný, jeden z mála, který si knihy všiml, ji uvítal jako historickou událost v dějinách české filosofie.

Další knihy vyšly až o dvacet let později - články a studie Traktáty a diktáty (1922) a Vteřina a věčnost (1922). Veselohra Matěj Poctivý, kterou napsal společně s Arnoštem Dvořákem, musela být v roce 1922 po premiéře v Národním divadle po protestech stažena. Podobně skandál provázel vydání největší Klímovy beletristické práce Utrpení knížete Sternenhocha (1928), jehož polistopadová filmová podoba vzdor režii J. Němce a hvězdnému obsazení nepřesvědčila.

Klíma zemřel v Praze. Po jeho smrti byl v roce 1932 vydán ještě výbor z próz nazvaný Slavná Nemesis. Po roce 1989 vycházejí Klímova díla v mnoha vydáních u různých nakladatelů. Nakladatelství TORST dokonce zahájilo v roce 1996 fundamentálním beletristickým dílem Velký román vydávání Klímových sebraných spisů.

Ladislav Klíma (Dílo)

Ladislav Klíma (českým filosofem J. Patočkou byl nazván "předčasným myslitelem absurdity") bývá považován za nejoriginálnějšího českého myslitele. Navázal na myšlenkovou linii Berkeley-Schopenhauer-Nietzsche. Jeho filosofií - označovanou též za existentismus - byl radikální subjektivní idealismus, který u něho vyústil v metafyzickou soustavu egosolismu a deoesence a který Klíma dovedl až do důsledků, a to i praktických. Dovršil zpochybnění existence primární nadsmyslové objektivity i skutečnosti existující za jevovým světem. Do tohoto prostoru, vyprázdněného ne-existencí na člověku nezávislé skutečnosti, dosadil Klíma absolutní subjektivitu-vědomí, které je totožné s lidskou vůlí.

V českém prostředí, které vždy inklinovalo k "zdravému rozumu" průměru a nebylo nikdy právě přátelsky nakloněno radikálním projevům myšlení, se postava L. Klímy jeví jako ojedinělý solitér, vždy imponující těm, kteří se bouří proti zaběhaným mechanismům a konvencím. F. X. Šalda nazval Klímu "nejvolnější filosofickou osobností", géniem, který se jako "orel myšlenky vznesl k slunci absolutna", před nímž se však lidé křižovali jako před dáblem, umlčeli a přemlčeli ho jako každého, kdo by u nás zavadil o absolutní, metafyzickou spekulaci.

S Klímovým vyhraněným uvažováním úzce souvisela i nekonvenčnost vnějšího společenského života: Klíma na sobě uplatňoval prioritu jedince a jeho vůle a důsledně odmítal civilizační návyky jako zbytečné předsudky, své tělo vystavoval nejrůznějším strázním a experimentům. Bylo mu jedno, co jí (sám píše, že snědl vuřty, z kterých zbyly téměř jenom červi, pil vody, po kterých by normální člověk onemocněl... a ukrad jsem jednou kočce zakousnutou myš a sežral ji, jak byla, s chlupy a kostmi), trval pouze na dostatku kouření a alkoholu. Právě alkoholismus urychlil jeho předčasnou smrt na tuberkulózu.

F. Honzák, Z. Bígl


 
Churaň, Milan: Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, Libri, Praha 1998

Kolektiv předních historiků (M. Churaň, T. Pasák, L. Niklíček), doplněný o odborníky z dalších oborů (T. Volek - hudba, P. Vlček - výtvarné umění, J. Pömerl - divadlo ad.), připravil na české poměry neobvyklou, esejisticky psanou encyklopedii osobností ze všech oborů. Více než 1 200 hesel-medailónků doprovází dalších dva tisíce osob s malým encyklopedickým heslem v rejstříku. Druhé vydání tohoto úspěšného titulu tentokrát doprovází i na 300 portrétních fotografií, doplněné a rozšířené tabulky (prezidenti, předsedové vlád, složení vlád od roku 1918 do 1992, přehled arcibiskupů a biskupů aj.) a vyšlo ve dvou dílech.

Vázané, rok vydání 1998, 467 stran (ISBN 80-85983-44-3) a 482 stran (ISBN 80-85983-64-8)