Gottfried Wilhelm Leibniz (1. 6. 1646 - 14. 11. 1716)

Německý filosof a matematik.


 
Leibniz se narodil roku 1646 v Lipsku. Již v dětství si osvojil rozsáhlé vzdělání, které mu umožnilo vstoupit v patnácti letech na univerzitu. V sedmnácti letech se stal bakalářem a ve dvaceti doktorem. Doktorát získal na univerzitě v Altdorfu, protože v Lipsku nebyl pro své mládí k promoci připuštěn. Vysokoškolskou dráhu, která mu byla ihned nabídnuta, odmítl. Ani později nikdy nezastával místo vědeckého pedagoga, obrátil se spíše k politické činnosti, ke které mu dala rozhodující podnět jeho známost s mohučským kurfiřstským radou. Leibniz navrhoval, aby státy křesťanské Evropy neplýtvaly svými silami v boji mezi sebou, ale aby se obrátily proti světu nekřesťanskému. Doporučoval, aby Francie obsadila Egypt, ale neměl úspěch.

Roku 1676 odešel Leibniz jako vévodský knihovník a dvorní rádce do Hannoveru. Berlínská Akademie věd byla založena z jeho podnětu v roce 1700. Navázal rovněž kontakt s ruským carem Petrem Velikým, kterému přednesl dalekosáhlé plány na podporu věd a na kulturní výměnu mezi národy. Leibnizovy velkolepé plány většinou ztroskotaly. Na konci života upadl v nemilost. Když zahořklý a osamělý Leibniz roku 1716 v Hannoveru zemřel, nešel za jeho rakví ani jeden člen dvora. Muž, jenž patrně naposled v evropských duchovních dějinách ovládal všechny vědy, byl pochován bez slavnostních obřadů. Pouze francouzská Akademie věd mu věnovala dstojný nekrolog.

Gottfried Wilhelm Leibniz (Dílo)

Prvním základním bodem Leibnizovy metafyziky je učení o monádách, které lze zkoumat z mnoha hledisek.

  1. Monády jsou body. Vlastní prazáklad jsoucna jsou bodové substance, tento základ tedy není kontinuum.
  2. Monády jsou síly. Těleso není podle Leibnize nic jiného než komplex bodových silových center.
  3. Monády jsou duše. Nejnižší monády mají temné představy, vyšší monády mají vědomí, nejvyšší monáda má nekonečné vědomí.
  4. Monády jsou individua. Nejsou dvě stejné monády. Monády tvoří nepřetržitou kontinuitní řau od nejvyšší božské monády až k monádě nejjednodušší.

Tzv. "leibnizovsko-wolffovský systém" byl základem německé filosofie 18. století až po dobu Kantovu.

H. J. Störig (překlad K. Šprunk, P. Rezek, M. Petříček)


 
Störig, Hans Joachim: Malé dějiny filosofie, Vyšehrad, Praha 1999

Jedna z nejpopulárnějších knih svého druhu na českém knižním trhu za posledních deset let. Dočkala se již šesti vydání, celkový náklad prodaných výtisků se blíží 100 tisícům kusů. Stala se nepostradatelnou příručkou pro studenty středních a vysokých škol. Kniha podává velice přehledný a na svůj rozsah podrobný popis dějin filosofie od počátků filosofického myšlení v Indii přes antiku, středověkou filosofii až k dnešní době. K českému vydání knihy je zpracována původní bibliografie českých překladů citovaných děl rozšířená a literaturu související s pojednávanou tématikou.

Vázané, rok vydání 1999, 559 stran (ISBN 80-7113-236-5)