Tomáš Garrigue Masaryk (7. 3. 1850 - 14. 9. 1937)

Český filosof, sociolog, pedagog, politik a státník.


 
Narodil se v Hodoníně jako prvorozený syn v chudé rodině Josefa Masárika. Nejužší vztah měl k matce (Terezii rozené Kropáčkové). Do nižší reálky jej rodiče poslali až po přímluvě místního děkana, který poukazoval na chlapcovy mimořádné schopnosti a nadání. Bylo tedy rozhodnuto, že se po škole v Hustopečích vydá na učitelskou dráhu. Přišla však dvouletá odmlka, kdy se krátce učil ve Vídni strojním zámečníkem, ale z učení utekl. Potom byl jako učedník v panské kovárně v Čejči. Nakonec se dostává na studia do německého gymnázia v Brně. Vynikající prospěch mu umožnil získat stipendium a mimo to sehnal výhodné místo vychovatele v rodině policejního ředitele Antona Le Monniera. Masaryk byl v této době natolik finančně zajištěn, že mohl vydržovat na studiích i bratra Ludvíka (od roku 1868). Došlo ale ke konfliktu s vedením gymnázia, jehož příčinou bylo Masarykovo odmítnutí zúčastnit se povinné školní zpovědi, a tak byl z ústavu vyloučen. Naštěstí jeho příznivec a zaměstnavatel Le Monnier byl přeložen do Vídně a Masaryk odjíždí s ním. Od listopadu 1869 studuje Akademické gymnázium. Veškerý svůj čas věnuje intenzívnímu studiu, především jazyků a filosofie. V roce 1872 skládá maturitu a zapisuje se na filosofickou fakultu ve Vídni na obor filologie. O rok později umírá jeho mecenáš, avšak Masaryk okamžitě nachází nové a ještě výhodnější místo (u generálního rady Anglo-rakouské banky R. Schlesingera).

Roku 1876 zakončuje univerzitní studia a odjíždí na cesty (Itálie, Německo). V Německu strávil na univerzitě v Lipsku jeden rok. Tento pobyt neposkytl Masarykovi pouze rozšíření vzdělání, ale především zde v červnu 1877 poprvé spatřil svoji budoucí životní družku Charlottu Garrigue, dceru bohatého amerického podnikatele z New Yorku. V srpnu před odjezdem do svých domovů došlo k jejich zasnoubení. Masaryk po návratu do Vídně spěchal se zajištěním nezávislé existence. Jako nejschůdnější se mu jevilo získání docentury. Jeho plány byly přerušeny zprávou o Charlottině zranění. Vydal se na cestu do Ameriky, kde pak 15. 3. 1878 snoubenci uzavírají sňatek. Novomanželé se vracejí do Vídně a Masaryk v září 1878 podává habilitační práci, zabývající se problémem sebevraždy. Její knižní vydání (1881) vyvolalo značný ohlas. V květnu 1879 se narodila první dcera Alice, o rok později syn Herbert a roku 1886 syn Jan. Byla to především otázka finančního zajištění rodiny, jež vedla Masaryka k přijetí místa na pražské univerzitě. Do Prahy přišel s rodinou roku 1882, když došlo k jejímu rozdělení na českou a německou část.

Jeho osobnost se naprosto vymykala a odlišovala názory i vztahem ke studentům, udivoval konzervativní prostředí svými přednáškami k různým, dosud tabuizovaným tématům (sociální problémy, prostituce). Nejinak tomu bylo i v případě jeho manželky, plně emancipované Američanky. Přes tuto rozdílnost a některé rozpory byl však od počátku českou společností přijímán a respektován. Roku 1883 začal redigovat vědecký časopis Athenaeum, na jehož stránkách publikoval s vlastním výkladem Gebauerovu stať navrhující nové a precizní ověření pravosti Rukopisů zelenohorského a královédvorského. Tak vyvstal nejprve střet, který postupně přerostl v celonárodní aféru, kde proti vědecké pravdě stál vlastenecký cit a národní politika. Rozhodnými argumenty a posudky sice Masaryk prokázal, že jde o padělky, ale za cenu ztráty důvěry v české společnosti. Během rukopisných bojů se vytvořila skupinka názorově spřízněných osob (J. Gebauer, J. Goll, O. Hostinský, August Seydler), k níž se připojila i řada mladších stoupenců Masaryka, představovaná především J. Herbenem. Tato událost přesměrovala Masarykův zájem do politického života. Jeho spolupracovníky v té době byli J. Kaizl, K. Kramář. Nový politický směr, který představovali, nazval sám Masaryk "realismem". Do říšské rady vstupuje s mandátem za mladočechy roku 1891. Odchází však po dvouletém působení (rodinné důvody a údajně nutnost další přípravy na politickou činnost) a vrací se až roku 1907, kdy si poslanecký mandát podržel do roku 1914.

Devadesátá léta jsou v jeho životě zvláště činorodá a přínosná. Vydává řadu spisů - Česká otázka (1895), Naše nynější krize (1895), Jan Hus (1895), Karel Havlíček, (1896), Moderní člověk a náboženství (1896), Otázka sociální (1896). Roku 1897 je jmenován profesorem Karlovy univerzity. Zapojil se též do tzv. Polanské aféry - Hilsneriády (1899, po odsouzení L. Hilsnera za údajnou židovskou rituální vraždu české dívky), kde prosadil revizi procesu, ale současně se stal terčem protižidovské kampaně v tisku i na univerzitní půdě. Roku 1900 v této napjaté době a nepříznivé situaci vytváří českou stranu lidovou (od 1905 Česká strana pokroková). Po vypuknutí války se rozhoduje k aktivnímu odporu proti rakousko-uherskému mocnářství. Před koncem roku 1914 odjel do Itálie a po varování přátel se již do vlasti nevrátil. Působil ve Švýcarsku (1915) a později se během roku přesouvá do Francie, kam přijíždí i E. Beneš. Po celou dobu války nesl na sobě největší tíhu a odpovědnost za budoucnost celého českého a slovenského národa při jednání v Anglii (1916), Rusku (1917 - duben 1918) a poté v Americe, až po podpis Pittsburské dohody a Washingtonské deklarace. A zatímco evropští spojenci s rozbitím Rakouska-Uherska dlouho váhali, podařilo se Masarykovi pro vznik nového státu získat podporu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Proto také po vzniku ČSR stanul oprávněně v jejím čele.

V poválečném období dokončuje knihu pamětí Světová revoluce, vznikají Čapkovy Hovory s T. G. Masarykem. Chtěl dokončit třetí díl práce Rusko a Evropa, ale nejprve státnické povinnosti a později zdravotní stav mu to neumožnily. V letech 1918, 1920, 1927 a 1934 byl opětovně zvolen prezidentem, ale od roku 1934 se jeho choroba zhoršovala, a tak 14. prosince 1935 abdikoval. Poslední chvíle svého plodného a bohatého života strávil na zámku v Lánech, kde také dne 2. září 1937 skonal.

Tomáš Garrigue Masaryk (Dílo)

Masarykova filosofie kritického realismu vychází z pozitivizmu, který však kriticky překonává. Masaryk spojuje požadavek empirického bádání a racionální kritiky. Filosoficky uznává roli emocionálních a volních postojů člověka ke světu a s důrazem na metafyzické problémy, zejména otázky smyslu světa a lidského života. Masaryk vyzdvihuje antropologické, etické a praktické (životní) poslání filosofie. "Božství" přijímá jako tvůrčí a řídící sílu, dávající veškerenstvu poslední smysl a cíl. Smysl lidského života spatřuje v překračování jeho konečnosti pod zorným úhlem věčnosti. Kontinuitu evropských dějin nachází pak v myšlenkách humanity, metafyziky opřených o křesťanský teismus, vyhýbající se katolické i protestantské ortodoxii.

Masarykova filosofie náboženství měla vliv na formování jeho základních tezí politicko-filosofických a morálně-filosofických. Masarykovy názory a postoje měly silný a různorodý vliv na české filosofické myšlení (E. Rádl, J. B. Kozák, J. L. Hromádka, I. A. Bláha, F. Krejčí, J. Král, J. Tvrdý, Z. Nejedlý, L. Hejdánek, E. Kohák), na českou i slovenskou inteligenci, kulturu i politický život. Jeho ideový a politický odkaz se stal významnou oporou demokratických sil v zápase s fašismem, nacismem a posléze komunistickým totalitarismem. Za nacistické okupace a po většinu období 1948-1989 bylo proto jeho dílo mocensky tabuizováno a oficiální ideologií odsuzováno. Svým vlivem a autoritou však Masaryk daleko přesáhl hranice naší země a patří ke světově uznávaným humanistickým myslitelům 20. století.

T. Pasák, M. Churaň


 
Churaň, Milan: Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, Libri, Praha 1998

Kolektiv předních historiků (M. Churaň, T. Pasák, L. Niklíček), doplněný o odborníky z dalších oborů (T. Volek - hudba, P. Vlček - výtvarné umění, J. Pömerl - divadlo ad.), připravil na české poměry neobvyklou, esejisticky psanou encyklopedii osobností ze všech oborů. Více než 1 200 hesel-medailónků doprovází dalších dva tisíce osob s malým encyklopedickým heslem v rejstříku. Druhé vydání tohoto úspěšného titulu tentokrát doprovází i na 300 portrétních fotografií, doplněné a rozšířené tabulky (prezidenti, předsedové vlád, složení vlád od roku 1918 do 1992, přehled arcibiskupů a biskupů aj.) a vyšlo ve dvou dílech.

Vázané, rok vydání 1998, 467 stran (ISBN 80-85983-44-3) a 482 stran (ISBN 80-85983-64-8)