Friedrich Wilhelm Nietzsche (15. 10. 1844 - 25. 8. 1900)

Německý filosof.


 
Nietzsche se narodil roku 1844 v Röckenu u Lutzenu jako syn místního evangelického pastora. V pěti letech ztratil otce a dospíval vychováván výlučně ženami a v duchu protestantské zbožnosti. Proslulý internát v Schulpfortě položil základy k Nietzschově nikdy nevyhaslé lásce k řeckému starosvětu. Poté studoval klasickou filologii v Bonnu a Lipsku. V Lipsku se spřátelil se známým filologem Erwinem Rohdem. Tehdy byl sice povolán do vojenské služby, ale záhy byl propuštěn pro zranění, které si způsobil při jízdě na koni.

Ještě před ukončením studií Nietzsche uveřejnil několik drobných filologických prací. Vynesly svému čtyřiadvacetiletému autorovi na doporučení jeho učitele A. B. Ritschla mimořádnou profesuru klasické filologie na basilejské univerzitě a přátelství s historikem J. Burckhardtem, teologem F. C. Overbeckem a skladatelem R. Wagnerem. Úspěšné působení v Basileji však přerušila v roce 1870 válka. Nietzsche se jí zúčastnil jako dobrovolný ošetřovatel, ale brzy vážně onemocněl úplavicí a musel se vrátit. Od té doby se zdravotních obtíží nikdy úplně nezbavil.

Roku 1871 vyšel Nietzschův spis Die Geburt der Tragödie aus dem Geiste der Musik. V řeckém životě i umělecké tvorbě Nietzsche shledává působení dvou protikladných živlů, dionýského a apollinského. Dionýský element, který bychom mohli nejlépe vysvětlit jako analogii opojení, je beztvará pravůle, jejímž bezprostředním výrazem je hudba. Apollinský živel představuje sílu míry a harmonie. Mezí prosazení vlastní vůle jsou souvislosti, které v podobě sociálních, politických, náboženských a kulturních tlaků vedou lidské jednání.

Rozchod s Wagnerem vyznačuje přechod od prvního období Nietzschova vnitřního vývoje k druhému. Odvrátil se od svých ideálů a mistrů, jež dosud uctíval. Zaujal kritický postoj k umění i k metafyzice. Spásu nyní hledal ve vědě a přiblížil se tak jakémusi naturalistickému pozitivismu. Svědčí o tom jeho kniha Menschliches Allzumenschliches: Ein Buch für freie Geister (1878-1880). V této době se Nietzsche poprvé fyzicky zhroutil. Už v roce 1876 musel požádat o jednoroční zdravotní dovolenou a brzy poté i o své penzionování. Roku 1879 byl na pokraji smrti.

V díle Also sprach Zarathustra: Ein Buch für Alle und Keinen (1883-1885) Nietzche vylíčil tři stupně, jimiž prochází vyvíjející se člověk - závislost na autoritách a mistrech, oproštění od nich a dobytí svobody (negativní svoboda, "osvobození od něčeho"), obrat k vlastním hodnotám a definitivním cílům (pozitivní svoboda, "osvobození pro něco"). Práce měla být básnickým ztvárněním Nietzschovým myšlenek. Zároveň pracoval na knize Der Wille zur Macht, kterou však nikdy nedokončil.

Dlouholetý a osamocený Nietzschův zápas o přehodnocení všech hodnot vyčerpal jeho tělesné i duševní síly. Nietzsche téměř oslepl. Na počátku roku 1889 utrpěl v Turíně paralytický záchvat, snad následkem dřívější luetické infekce. Když se po dvou dnech probral z mdlob, rozeslal různým přátelům i vysoce postaveným osobnostem dopisy tak zmateného a fantastického obsahu, že mu okamžitě přispěchal na pomoc jeho přítel F. C. Overbeck. Nietzsche byl převezen do Basileje a pak na jenskou kliniku. Poté se ho ujala jeho matka. Za její obětavé péče, později i své sestry, žil ještě dvanáct let se zastřeným vědomím, dokud jej roku 1900 nevysvobodila smrt.

Friedrich Wilhelm Nietzsche (Dílo)

Není vůbec snadné odhalit v Nietzscheově filosofii jednotu a celkovou souvislost. Na první pohled mohou jeho spisy vypadat jako sbírky geniálních aforismů či postřehů, a to nejen u spisů, na které již dopadá stín budoucího šílenství. Novější nietzschovské bádání nicméně v jeho myšlení odhaluje celoživotní zápas o jediné ústřední filosofické téma. Podstatou světa je vůle, přesněji vůle k moci. V těchto slovech je jeho odmítnutí veškeré metafyziky - všech filosofických i náboženských pokusů myslet vedle tohoto "světa" ještě nějaký jiný, "ideální" svět. Ve zkratce tuto myšlenku vyslovuje Zarathustra výrokem "bůh je mrtev". "Věčné ideje" jsou iluze. A nikoli prospěšné iluze!

H. J. Störig (překlad K. Šprunk, P. Rezek, M. Petříček)


 
Störig, Hans Joachim: Malé dějiny filosofie, Vyšehrad, Praha 1999

Jedna z nejpopulárnějších knih svého druhu na českém knižním trhu za posledních deset let. Dočkala se již šesti vydání, celkový náklad prodaných výtisků se blíží 100 tisícům kusů. Stala se nepostradatelnou příručkou pro studenty středních a vysokých škol. Kniha podává velice přehledný a na svůj rozsah podrobný popis dějin filosofie od počátků filosofického myšlení v Indii přes antiku, středověkou filosofii až k dnešní době. K českému vydání knihy je zpracována původní bibliografie českých překladů citovaných děl rozšířená a literaturu související s pojednávanou tématikou.

Vázané, rok vydání 1999, 559 stran (ISBN 80-7113-236-5)