Jan Patočka (1. 6. 1907 - 13. 3. 1977)

Český filosof.


 
Patočka se narodil ve východočeském Turnově v roce 1907. Svá studia započal na pražské Karlově univerzitě v roce 1925. Jeho učitelem zde byl především Jan Blahoslav Kozák. Rozhodující impulzy pro svůj filosofický vývoj získal Patočka při studijním pobytu v Paříži (1929-1930), kde se setkal s Gilsonem, Bergsonem a Husserlem. V roce 1931 promoval Patočka v Praze prací Pojem evidence. Stal se asistentem, redaktorem časopisu Česká mysl a gymnaziálním učitelem filosofie. Jako stipendista Humboldtovy nadace navštěvoval v Berlíně přednášky Nicolaie Hartmanna a Wernera Jaegera. V létě 1933 odešel k Heideggerovi do Freiburgu, kde byl Eugenem Finkem a Ludvíkem Landgrebem uveden do Husserlovy fenomenologie. Po návratu do Prahy spatřoval Patočka svoji úlohu v jasném vymezení dimenze "první filosofie" proti stávajícím pokusům o převedení filosofie do roviny sociologických nebo psychologických problémů. Krize rozumu, která propukla současně s razantním nástupem přírodních věd, jak ji Husserl popisuje ve své práci Die Krisis der europäischen Wissenschaften und die transzendentale Phänomenologie, se stala pro Patočku centrálním tématem, jemuž je věnována i jeho habilitační práce, uveřejněná v roce 1936, Přirozený svět jako filosofický problém.

Až do 50. let mohl Patočka učit na pražské univerzitě a mohl se s pozorným zájmem a angažovaností podílet na novém utváření kulturního života. V následujících letech byl činný v Masarykově knihovně. Po jejím uzavření spolupracoval na edici Komenského spisů v Pedagogickém ústavu Akademie věd. V této době neudržoval téměř žádné kontakty se Západem. Vedle komeniologických bádání přeložil díla Hegelova a také zpracoval studie věnované filosofické tradici, zvláště Aristotelovi. Teprve v období před Pražským jarem se Patočka mohl znovu podílet na mezinárodním filosofickém diskurzu. V roce 1964 navštívil Husserlův archiv v Lovani, proslovil přednášky v Cáchách, Bonnu, Kolíně nad Rýnem a působil v mezinárodních filosofických společnostech. V období Pražského jara se Patočka vrátil krátce jako profesor filosofie na Karlovu univerzitu. S velkou energií se zasazoval o dodržování závěrů Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách a stal se jedním z prvních mluvčích Charty 77. Zemřel po výsleších v březnu roku 1977.

Jan Patočka (Dílo)

Patočkova první kniha, ovlivněná Husserlem, vidí v "přirozeném světě" svébytnou oblast filosofického zkoumání, která předchází vědeckému pojetí světa. Patočka přejímá Husserlův redukcionismus rozpracovaný v jeho práci Ideen zu einer Phänomenologie (1913), který se vzpírá jak scientismu, tak i nárokům metafyziky na konečnou platnost.

H. Kohlenberger (překlad P. Baran)


 
Nida-Rümelin, Julian: Slovník současných filosofů, Garamond, Praha 2001

Obsahuje 131 hesel pojednávajících o významných evropských a amerických filosofech a filosofkách a sahá od prvních desetiletí 20. století až do bezprostřední současnosti. Jednotlivé stati jsou dílem odborníků, obsahují vždy krátkou biografii, přehledný a celistvý výklad filosofického díla a jeho recepce, bibliografii a nejdůležitější spisy sekundární literatury.

Vázané, rok vydání 2002, 536 stran (ISBN 80-86379-29-1)