Jean-Paul Sartre (21. 6. 1905 - 15. 4. 1980)

Francouzský filosof, prozaik a dramatik.


 
Sartre se narodil roku 1905 v Paříži. Za svůj věhlas vděčí nejen vlně existencialismu vrcholící po druhé světové válce. Sartrova filosofie se stala mimořádně známou jak díky jeho politickému angažmá (proti imperialismu, kolonialismu a buržoaznímu státu), po určitou dobu i na pozicích komunistických stran, tak také díky jeho úspěchům na poli divadla a literatury.

Sartre, po matce původem z alsaské rodiny (příbuzný Alberta Schweitzera), studoval v letech 1924-1928 na École Normale Supérieure v Paříži, kde se setkal vedle Maurice Merleau-Pontyho a Raymonda Arona též se svou životní družkou Simone de Beauvoirovou. Po delším učitelském působení na gymnáziích v Le Havru a v Paříži následoval studijní pobyt v Berlíně (1933), během nějž Sartre objevil Husserla. Po uveřejnění románu La nausée (1938) narukoval Sartre do armády a padl do německého zajetí. Po svém propuštění se angažoval v hnutí odporu a žil jako svobodný spisovatel. V roce 1943 měla premiéru divadelní hra Les mouches. V témže roce vydal hlavní filosofické dílo L'être et le néant. Obecně srozumitelná přednáška L'existentialisme est un humanisme (1946) se rychle rozšířila po Evropě a učinila z existencialismu módní filosofický proud. V roce 1948 se Sartrova díla dostala na index katolické církve.

V následujících letech došlo u Sartra k odklonu od fenomenologicko-existencialistické filosofie směrem k neortodoxnímu marxismu. V roce 1960 vydal Sartre hlavní dílo tohoto období Critique de la raison dialectique. Po nezdařeném pokusu o založení vlastní politické strany se Sartre ocitl trvale ve víru společensko-politických zápasů. Jeho angažmá dosáhlo vrcholu v alžírském boji za nezávislost. V 50. letech dochází k rozchodu s Merleau-Pontym a Albertem Camusem, v neposlední řadě z důvodů rozdílných politických stanovisek. V roce 1964 byla Sartrovi udělena Nobelova cena, kterou odmítl přijmout. V roce 1968 se angažoval v květnové revoluci v Paříži a ujal se vydávání maoistických novin. V letech 1971-1972 bylo vydáno jeho třísvazkové pozdní dílo L'idiot de la famille, monumentální flaubertovská biografie. Středem pozornosti se stala Sartrova návštěva vězňů RAF ve Stammheimu v roce 1974. Zemřel roku 1980 v Paříži.

Jean-Paul Sartre (Dílo)

Sartrovo rozsáhlé dílo je možné rozčlenit do rozdílných období. Rané období je filosoficky silně ovlivněno příklonem k Husserlovi a k fenomenologii. Na modifikované teorii vědomí staví též Sartrova fenomenologická ontologie v L'étre et le néant, která rozvíjí filosofii existence, jejímž středobodem se stává svoboda. Z ní vychází fragmentární teorie jednání, která se projevuje v prvé řadě ve zvýšeném politickém angažmá. Ta pak opět ústí ve "filosofii praxe", v níž Sartre usiluje o integraci existencialistických tezí do marxismu. A konečně jeho pozdní dílo obsahuje východisko teorie "individuálního ozvláštnění všeobecného", jak to dokumentuje rozsáhlá flaubertovská studie.

P. Kampits (překlad P. Baran)


 
Nida-Rümelin, Julian: Slovník současných filosofů, Garamond, Praha 2001

Obsahuje 131 hesel pojednávajících o významných evropských a amerických filosofech a filosofkách a sahá od prvních desetiletí 20. století až do bezprostřední současnosti. Jednotlivé stati jsou dílem odborníků, obsahují vždy krátkou biografii, přehledný a celistvý výklad filosofického díla a jeho recepce, bibliografii a nejdůležitější spisy sekundární literatury.

Vázané, rok vydání 2002, 536 stran (ISBN 80-86379-29-1)